Vražda

| investigace.cz | Únor 20, 2019 | Autorky textu: Pavla Holcová, Eva Kubániová, Autorka úvodní fotografie: Pavla Holcová |

Úkol zněl jednoduše. Zabij ho a dostaneš 50 000 eur. A k tomu ti odpustím dluh, takže dalších 20 000 eur. Zoltán Andruskó se ani nemusel moc dlouho rozmýšlet a nabídku přijal. Když pak seděl v autě před domem Aleny Zsuzsové, dostal od ní další informace o Jánu Kuciakovi: jeho fotku, adresu a pár snímků pořízených při jeho sledování. Víc nepotřeboval.

Andruskó, holohlavý padesátník s rostoucím břichem, nebyl zrovna typem člověka, co by jen tak někoho zavraždil. Moc se na tu práci necítil.

Napadlo ho zeptat se kamaráda, jenž kdysi pracoval jako policejní vyšetřovatel v Komárně. Uměl to se zbraněmi a mohl by tu prácičku udělat za něj. Jmenoval se Tomáš Szabó. Byl vysoký, svalnatý, holohlavý a zdobilo ho několik tetování.

Třetím, kdo s nimi měl dvojnásobnou vraždu spáchat, byl Szabóův bratranec a bývalý voják Miroslav Marček. Byl taky holohlavý a měl sportem vytrénované tělo. Na starost dostal speciální střelivo a logistiku – Szabóa měl nejen jistit, ale fungovat měl i jako jeho řidič.

Naplánovat vraždu ovšem není jen tak. Oběti je potřeba sledovat – zjistit, v kolik ráno chodívají do práce a kdy se večer vracejí. Jaký mají denní režim. V kolik hodin chodí obvykle spát a jestli mají psa. Nájemní vrahové se proto rozhodli své oběti monitorovat.

V investigaci.cz jsme zanalyzovali dokumenty, které nám pomohly zmapovat pohyb vrahů před osudným dnem. Do blízkosti domu Jána Kuciaka a jeho snoubenky se jeli podívat celkem sedmkrát.

Zrozeny z chaosu: Jak mafie ovládly Slovensko

| investigace.cz | ÚNOR 18, 2019 | Autoři článku: Pavla Holcová, Katarína Jánošíková (ICJK), Cecilia Anesi a Luca Rinaldi (IRPI) |

Ve změnách politického systému, které otřásly celou východní Evropou v roce 1989, spatřily jedny z nejmocnějších mafiánských rodin světa nečekanou příležitost. V tehdejším Československu to znamenalo nejen přístup k vysoce postaveným lidem, ale i spousty bezpečného prostoru pro realizaci i těch nejdivočejších snů.

Jedny z prvních kriminálních syndikátů, které dorazily na Slovensko, byly z Balkánu. Jejich členové se vmísili mezi běžné Jugoslávce nebo Albánce, kteří na Slovensko přijížděli v rámci socialistické výměny pracovat nebo studovat.

Členové těchto skupin velmi rychle pochopili, že „soukromě podnikat“ lze i v československé verzi komunismu. Postupně začali ovládat jedny z mála systémových kriminálních aktivit, které na Slovensku tou dobou existovaly: prostituci, hazard nebo ilegální směnu valut.

„Kvůli železné oponě jsme neměli přístup do databází. Neměli jsme přístup k tomu, že nějaká osoba byla například v Rakousku nebo Německu hledaná pro drogovou trestnou činnost. Na Slovensku se schovala pod jinou identitu. Takovou informaci jsme ale my neměli. Dokonce zde byli odsouzeni lidé na falešné jména a odseděli si na falešné jména tresty,“ vysvětluje Jozef Stieranka, profesor katedry kriminální policie Akadémie Policajného Zboru v Bratislave a bývalý šéf finanční policie.

Keď som sa to dozvedel, zostal som zdesený

Výsledok vyhľadávania obrázkov pre dopyt ján mazák| postoj.sk | Martin Hanus | 18. 02. 2019 |

Ján Mazák,  zdroj foto: SITA

Rozhovor s bývalým predsedom Ústavného súdu Jánom Mazákom o tom, ako rozhodoval tento súd v ére Ivetty Macejkovej.

Hovorí, že Ústavný súd prijímal v posledných 12 rokoch niektoré kľúčové rozhodnutia na politickú objednávku a viacerí sudcovia prejavovali neobvyklú blízkosť k politikom.

Ján Mazák v rozhovore pre Postoj tiež potvrdzuje, že aj on má informáciu o tom, že pred zásadným rozhodnutím Ústavného súdu v kauze generálny prokurátor bol vyvíjaný neprípustný tlak na ústavného sudcu Juraja Horvátha, kvôli čomu padlo rozhodnutie v prospech vtedajšieho prezidenta Ivana Gašparoviča. Podľa Mazáka čelil Juraj Horváth vonkajšiemu tlaku aj predtým, keď sa rozhodovalo o zrušení Špeciálneho súdu.

Ján Mazák bol v rokoch 2000 až 2006 predsedom Ústavného súdu SR, neskôr pôsobil ako prvý generálny advokát Súdneho dvora Európskej únie v Luxemburgu, je poradcom prezidenta Andreja Kisku. 

Keď som sa minulý týždeň českého novinára a právnika Tomáša Němečka pýtal, prečo máme u nás v porovnaní s Českom také rozdiely medzi jednotlivými érami Ústavného súdu, odôvodnil to aj spôsobom voľby alebo tým, že menej dbáme na kultúru neosobných pravidiel. Vy ste už dlhé roky v zahraničí, kde sú podľa vás príčiny, že 30 rokov po Novembri naša justičná elita zaostáva oproti okoliu?

Ak hovoríme o výkvete na Ústavnom súde, tak základným predpokladom takého hodnotenia je to, že tí, ktorí pôsobia na najmocnejšom súde krajiny, patria k elite nie preto, že sú sudcami, ale výlučne preto, že patrili k osobnostiam právnického sveta už pred svojím menovaním do talárov.

Zločin v priamom prenose. Súd popísal kauzu nástenka

| domov.sme.sk | 17. feb 2019 o 16:58 MATÚŠ BURČÍK |

Hlavní aktéri kauzy - Slota, Janušek a Štefanov.(Zdroj: TASR)
 

BRATISLAVA. "Vy si radšej kúpte lepší oblek," reagoval v decembri 2008 vtedajší šéf SNS Ján Slota na otázky redaktora SME ku kauze nástenkový tender.

Ťahala sa od roku 2007. Až v novembri minulého roka za ňu súd poslal do väzenia dvojicu Slotových exministrov Mariána Janušeka a Igora Štefanova.

Nástenkový tender bol prvý a doteraz jediný prípad, v ktorom súd potrestal bývalých vysokopostavených politikov za zneužitie funkcie. Udial sa za prvej vlády Roberta Fica v spojení Smeru s SNS a HZDS.

Podstata kauzy bola v tom, že cez pochybné výberové konanie na Janušekovom ministerstve výstavby sa k eurofondovej zákazke za vyše 97 miliónov eur dostalo konzorcium firiem blízkych Slotovi.

Nikto iný sa do tendra nemohol prihlásiť. Vypísaný vraj bol iba na nástenke v časti budovy ministerstva, ktorá nie je verejne prístupná. Z toho sa pre kauzu ujal názov "nástenkový tender".

Na okraj jednej ambície nebyť radovým sudcom, len predsedom Ústavného súdu

Foto N - Tomáš Benedikovič| dennikn.sk | Ján Mazák | 13. februára 2019 10:05 |

Foto N – Tomáš Benedikovič

Ukázalo sa, že poslanec Fico nevie, aký je skutočný vzťah medzi predsedom Ústavného súdu a jeho sudcami.

 

Ako bývalému predsedovi Ústavnému súdu mi priznanie poslanca Národnej rady Roberta Fica o tom, že mal záujem len o vedúcu pozíciu na Ústavnom súdu, vyrazilo dych. Vyslovená ambícia potvrdila, že pán poslanec nemá ani potuchy, aký je skutočný vzťah medzi sudcami a predsedom Ústavného súdu, aké sú v reálnej praxi požiadavky na predsedu a, predovšetkým, že vedúci predstaviteľ Ústavného súdu nie je pri ochrane ústavnosti  nadriadený sudcom Ústavného súdu.

Odhliadnuc od toho, že ústava neumožňuje uchádzať sa v Národnej rade o post predsedu Ústavného súdu (ide o výlučnú právomoc prezidenta republiky, ktorá nie je ničím, ako sme sa presvedčili pri vymenovaní mojej nástupkyne, obmedzená), ale len o kandidatúru o pozíciu sudcu tohto súdu, rád by som vniesol trochu reality do povedomí o postavení predsedu Ústavného súdu.

Nachádzaš sa tu: Hlavná stránka Dokumenty Externé

Kontakt

e-mail: Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebuješ mať nainštalovaný JavaScript.

 

Naši partneri